WhatsApp Image 2016-08-10 at 23.29.05

7. Reinkarnace

Vítejte opět u našeho podcastu Hovory s Guruem. Po minulém díle, ve kterém nám k naší inspiraci Swami Rajendra přiblížil něco ze svého osobního života , se znovu vrátíme k základním kamenům našeho poznání, což nám pomůže na cestě k naší dokonalosti. Dnešní podcast bude o tématu, které se týká nás všech a tím je reinkarnace. Na příkladu z Bhagavad Gity uvidíme jak můžeme chápat toto nekonečné věčné žití, které máme tu možnost vyzkoušet na vlastní kůži. Rozumět reinkarnaci znamená rozumět duši, co to je, odkud pochází a kam směřuje. K tomu abychom mohli porozumět tajům starých Védských spisů a také ostatních nauk o duchovním životě, je takřka nemyslitelné abychom nejprve neporozuměli věčnosti duše. Jedna starověká védská mantra nám říká:

brahmanda brahmite

kona bhagayavan jiva

guru krsna prasade

pay bhakti lata bij

Věčná duše cestuje odpradávna vesmírem v nejrůznějších typech těl od nejmenšího mravence až po pána Brahmu. Cestuje věčně a prochází nejrůznějšími situacemi utrpení anebo štěstí až nakonec potká opravdového Dikša Gurua, čistého oddaného Šrí Gurua, který jí pak může pomoci osvobodit se z tohoto nekonečného cyklu zrození a smrti.

Můžeme se ptát, jak tomu můžeme uvěřit, co nám může dokázat tuto existenci věčnosti duše a reinkarnaci, cesty z jednoho těla do druhého. A proto nám Swami přiblíží hlubší a praktičtější porozumnění tohoto velice důležitého konceptu. Když člověk porozumí reinkarnaci, karmě, samsáře, práně (vitální energii) a ostatním konceptům spirituálního života, je na nejlepší cestě začít ochutnávat opravdového nektaru života. Podmínkou je samozřejmě uvedení veškeré této teorie do praxe, jelikož teorie samotná nám nepomůže. Pokud dá člověk všechny tyto části dohromady, složí se mu „puzzle“ ze kterého se na něj usměje pán Krišna.

Bhagavad Gita – verš 2.12 – 2.30
Bg 2.12 — Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů; a ani v budoucnosti nikdo z nás nepřestane existovat.
Bg 2.13 — Tak jako vtělená duše souvisle přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v čase smrti do jiného těla. Moudrý člověk není z této změny zmatený.
Bg 2.14 — Ó synu Kuntī, dočasné příchody a odchody štěstí a neštěstí jsou jako příchody a odchody zimního a letního období. Pocházejí ze smyslového vnímání, potomku Bharaty, a živá bytost se je musí naučit snášet, aniž by jimi byla rozrušena.
Bg 2.15 — Ó nejlepší z mužů (Arjuno), ten, koho nerozruší štěstí ani neštěstí a v obou stavech zůstává klidný, je nepochybně způsobilý dosáhnout osvobození.
Bg 2.16 — Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.
Bg 2.17 — Věz, že to, co prostupuje celým tělem, nepodléhá zkáze. Nikdo nemůže zničit tuto neměnnou duši.
Bg 2.18 — Hmotné tělo nezahubitelné, nezměřitelné a věčné živé bytosti nevyhnutelně zanikne; proto bojuj, potomku Bharaty.
Bg 2.19 — Jak ten, kdo se domnívá, že živá bytost zabíjí, tak i ten, kdo si myslí, že je usmrcena, postrádají poznání, protože vlastní já nezabíjí ani není zabito.
Bg 2.20 — Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne — je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.
Bg 2.21 — Ó Pārtho, jak může ten, kdo ví, že duše je nezahubitelná, věčná, nezrozená a neměnná, někoho zabít nebo přimět někoho k zabíjení?
Bg 2.22 — Tak jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a neužitečná.
Bg 2.23 — Duše nemůže být nikdy rozsekána žádnou zbraní, spálena ohněm, rozmočena vodou nebo vysušena větrem.
Bg 2.24 — Tuto individuální duši nelze rozetnout, rozpustit, spálit ani vysušit. Existuje trvale, je všudypřítomná, stálá, nehybná a věčně stejná.
Bg 2.25 — Je řečeno, že duše je neviditelná, nepochopitelná a neměnná. Když to víš, neměl by ses rmoutit kvůli tělu.
Bg 2.26 — Jestliže si ovšem myslíš, že duše (či příznaky života) se vždy rodí a umírá navěky, ani pak nemáš důvod bědovat, válečníku mocných paží.
Bg 2.27 — Ten, kdo se narodil, nesporně zemře, a jakmile zemře, je jisté, že se znovu narodí. Proto bys neměl ohledně nevyhnutelného vykonání své povinnosti naříkat.
Bg 2.28 — Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, v přechodném období projevené, a když jsou zničeny, zůstávají opět neprojevené. Proč tedy bědovat?
Bg 2.29 — Někteří na duši hledí jako na úžasnou, jiní ji popisují jako úžasnou a další o ní slýchávají jako o úžasné; zatímco jiní, i když o ní slyšeli, jí nemohou porozumět ani v nejmenším.
Bg 2.30 — Ó potomku Bharaty, to, co dlí v těle, nelze nikdy zabít. Nemusíš tedy truchlit pro žádnou živou bytost.

Pan Šrí Šrí Krišna

hovorysguruem.cz templodekrishna.com